Kniha s podtitulem Lexikon lidové tvořivosti z dob socialismu je slovníkem, svéráznou učebnicí dějepisu a pouťovým obludáriem dohromady
Socialismus byl skvělou kapitolou tuzemského humoru. Těch vtipů co kolovalo! Pravda, člověk si musel dávat pozor na to, komu je vypravuje, ale přesto... Víte, čemu se říkalo Carevna, Lak na rakve nebo Šedý mor? Co to byla buzertaška či Leninovy sáně? Kde se nacházelo Husákovo ticho a kterým tehdejším celebritám se přezdívalo Ušatý torpédo, Semínkový generál nebo Skřehotavý havran?
Lidová tvořivost vygenerovala v letech 1948–1989 vlastní žertovné pojmosloví důležitých fenoménů reality jako odpověď na ideologický balast oficiálního jazyka. Na pozadí dobových posměšků, ale i anekdot, hádanek, parodií či fám vyvstává před čtenáři plasticky krajina socialismu. Abecední uspořádání přitom promíchalo časovou posloupnost v groteskní koláž, v níž se kříží témata od politiky přes pop music až po erotiku. A jelikož mnohé z aktérů už zavál čas, doprovází každé heslo vysvětlující komentář. Čtenář tak dostává do ruky jedinečnou učebnici části naší historie, v níž minulost ožívá prostřednictvím humoru – zábavný i poučný bedekr na cestu do hlubin totality.
Sumarizuje orální humor socialistické éry, ono vtipkování za zavřenými dveřmi, které nemělo šanci proniknout do tištěné podoby, protože existovala nejen cenzura, ale i autocenzura. Po listopadu 1989 už vtípky na socialistické funkcionáře, naleštěné hvězdy pop music a mizernou životní úroveň působily zpozdile...
Autoři svou práci pojali jako encyklopedii všemožných podvratných výrazů a slovních spojení (gustapo – státní bezpečnost za prezidenta Gustáva Husáka, kozí moč – pytlíkovaný čaj PIGI, fučík – druh pšouku podle hrdiny komunistické mytologie), které doplňují tematicky příhodnými vtipy a parodickými popěvky. Některé z nich jsou vtipné dodnes („Co je opak onanie? Když orgán honí člověka“ – což upomíná na označení policejních složek jako „orgány Veřejné bezpečnosti“), jiné už jsou spíše jen vulgární. Je z toho mimo jiné vidět, že autoři se nepokoušeli o nějakou selekci, že se snažili zahrnout do knihy veškeré neoficiální vtipkování, a to jak zaměřené proti vládnoucí moci, tak proti jejím exponentům v kultuře i ve sportu. Přitom zjevně neplatilo, že nejvíc a nejostřejší vtipy si vysloužili ti nejhorší přisluhovači režimu – lidová tvořivost pracovala především s možnostmi, které jí nabízely slovní hříčky se jmény či ironizování nějaké činnosti, lhostejno jak moc poplatné socialistické ideologii. Například heslo „fronta na maso“, což bylo posměšné označení pro někdejší monumentální Stalinův pomník na Letné, zabere celou stranu, a to ještě dojde na spřízněné heslo „Záprdelí“, což bylo označení Letné.
Autoři svou práci pojali jako encyklopedii všemožných podvratných výrazů a slovních spojení (gustapo – státní bezpečnost za prezidenta Gustáva Husáka, kozí moč – pytlíkovaný čaj PIGI, fučík – druh pšouku podle hrdiny komunistické mytologie), které doplňují tematicky příhodnými vtipy a parodickými popěvky. Některé z nich jsou vtipné dodnes („Co je opak onanie? Když orgán honí člověka“ – což upomíná na označení policejních složek jako „orgány Veřejné bezpečnosti“), jiné už jsou spíše jen vulgární. Je z toho mimo jiné vidět, že autoři se nepokoušeli o nějakou selekci, že se snažili zahrnout do knihy veškeré neoficiální vtipkování, a to jak zaměřené proti vládnoucí moci, tak proti jejím exponentům v kultuře i ve sportu. Přitom zjevně neplatilo, že nejvíc a nejostřejší vtipy si vysloužili ti nejhorší přisluhovači režimu – lidová tvořivost pracovala především s možnostmi, které jí nabízely slovní hříčky se jmény či ironizování nějaké činnosti, lhostejno jak moc poplatné socialistické ideologii. Například heslo „fronta na maso“, což bylo posměšné označení pro někdejší monumentální Stalinův pomník na Letné, zabere celou stranu, a to ještě dojde na spřízněné heslo „Záprdelí“, což bylo označení Letné.
Tento soubor drzých, hořkých a občas dost ostrých anekdot a průpovídek se nesnaží nabulíkovat někomu, že za socialismu bylo docela dobře, zároveň ovšem ani nijak explicitně tu dobu nekritizuje, protože veškerá její ubohost, přízemnost a zatuchlost vyjde prostřednictvím sebraného humoru najevo. Zřetelně, tvrdě – a s úlevným smíchem, že už je to za námi.
* * *
Knihu sestavili Jan Nejedlý (*1971), učitel a novinář, autor knih Hvězdné války (Epizoda Bitva o Celebritánii) či Nová pražská strašidla, a člen kapely Tři kastróly, a Jakub Šofar (*1958), redaktor a editor, autor knih Ýbung-ende, Peking Not Fucking a dalších.
Žádné komentáře:
Okomentovat