sobota 20. května 2017

XIX. Hrabalovo Kersko

Od roku 1999 se z iniciativy Klubu čtenářů Bohumila Hrabala koná každoročně předposlední sobotu v květnu setkání obdivovatelů díla a osobnosti Bohumila Hrabala (19141997), nazvané Hrabalovo Kersko. Aniž bych byl bůhvíjaký obdivovatel Hrabala, návštěva Kerska mě lákala a tohle byla vhodná příležitost ji uskutečnit.

Kersko se rozprostírá mezi Sadskou a Lysou nad Labem. Rozsáhlý komplex Kerského lesa s borovými a březovými porosty na štěrkopískovém podkladu labské nivy byl v roce 1986 vyhlášen jako „Oblast klidu Kersko“ a v roce 2010 jako „Přírodní park Kersko – Bory“.
První zmínka o Kersku se objevuje v zakládací listině břevnovského kláštera z roku 993, kde kníže Boleslav II. věnuje tomuto klášteru „Keřský ochoz i s lukami“. Byl to pozemek, na němž byla založena osada s názvem Kří. Když v roce 1420, po bitvě u Vyšehradu, podnikal císař Zikmund Lucemburský ozbrojené výpravy na majetky vzbouřenců, došlo k plenění zdejšího kraje uherskými oddíly jezdců. Osada Kří byla zcela zničena a dnes ji připomínají jen nerovnosti v terénu. Během první světové války přešlo panství poděbradské do vlastnictví knížete Mořice z Hohenlohe, který je později prodal prezidentu banky Bohemia Josefu Hyrossovi. Po pozemkové reformě bylo panství rozparcelováno a osmdesát a půl hektaru pozemků obdrželo 66 občanů Hradištka. Ve 30. letech 20. století se Josef Hyross rozhodl vybudovat v Kersku lesní vilové městečko. Obecní úřad v Hradištku schválil v květnu 1934 parcelační plán a začaly přípravné práce, při kterých byly navrtány dva minerální prameny, v roce 1937 pojmenované „Svatojosefský“ (vysvěcen 25. 8. 2013) a „Štědrovečerní“, který je nyní zaslepen. Celá osada byla elektrifikována a byla vybudována páteřní komunikace zvaná Betonka. 
V knize Historický a poetický průvodce Bohumil Hrabal píše: Víte, že osada Kersko byla rozdělena a očíslována podle orientačního plánu New Yorku? Že Pátá Avenue je Betonka a pobočné aleje jsou ňujorské Street? Po levé straně označena čísly lichými, po straně pravé čísly sudými? Že shůry se orientační plán osady Kerska podobá listu kapradiny?
Přírodní uhličitá voda Svatojosefského pramenu, místními lidmi nazývaná Kerka, patří mezi alkalicko-muriatické slabě radioaktivní kyselky. Z vrtu hlubokého 59 metrů byla vyvedena do ozdobné fontánky a vše bylo zastřešeno malou lázeňskou budovou, kde obsluha zajišťovala načerpání minerálky. V průběhu let výtok stále slábl. V roce 1985 pracovníci Vodních zdrojů Praha provedli o dvacet metrů jižněji nový vrt do hloubky 89 metrů s vydatností 118 l/min. V roce 1993 byl pramen zastřešen podle návrhu Ing. arch. Göpferta. 
Opodál stojící sochu sv. Josefa vytvořil řezbář Ivan Šmíd (*1961).
Akce Hrabalovo Kersko začíná sedmikilometrovou vycházkou Po místech, která měl Bohumil Hrabal rád. Z větší části vede po Naučné stezce Bohumila Hrabala, která byla vybavena informačními panely v březnu 2014 u příležitosti 100. výročí spisovatelova narození. 
Má celkem třináct zastavení, na nichž se zájemci dozvědí mnoho informací o lese a životě v něm, o Bohumilu Hrabalovi a místech s ním spojených, a o dalších zajímavostech tohoto regionu. Realizátory byly státní podnik Lesy ČR, které vybudovaly sedm zastavení v částce 450 tisíc (infotabule, stojany na kola, lavičky, zastřešený altán na cestě Nymburačce) a Sdružení obcí Kersko, které vybudovalo dalších šest zastavení v hodnotě 200 tisíc.
*  *  *
Vycházka začíná v 10 hod. u Svatojosefského pramene, průvodcem je Jan Řehounek, zakládající člen Společnosti přátel starého Nymburka a Klubu čtenářů Bohumila Hrabala, mimo jiné autor knížek Bohumil Hrabal a jeho městečko, kde se (bohužel) nezastavil čas a Nymburkem ve stopách Bohumila Hrabala. Kromě psaní se zabývá fotografováním a regionální historií.
Schází se nás šestatřicet zájemců, z nichž někteří jsou pravidelnými účastníky. První zastávka je u Kerského rybníka. V letech 19341935 zde nechal Josef Hyross mladší vybudovat koupaliště. Mělo tvar nepravidelného obdélníku, jeho napájení zajišťoval Velenský potok. V roce 1937 byla na levém břehu postavena restaurace, za druhé světové války a zejména potom v 50. letech restaurace i samotné koupaliště postupně chátraly. Koupaliště zčásti zarostlo rákosím a je využíváno jako lovný rybník, ruina někdejší restaurace byla přestavěna na rodinný domek.
Další zastávka je u zastávky, tedy u Hrabalovy zastávky, která je nejen autobusovou čekárnou, ale díky tabuli umístěné uvnitř také informačním místem o Hrabalovi. V těsné blízkosti čekárny stojí dřevěná plastika svou koček od již zmíněného Ivana Šmída.
Od čekárny je to jen pár desítek metrů Hrabalově chatě. Koupil ji koncem roku 1965 na inzerát od dvou starých učitelských sester, což znamenalo trvalou změnu v jeho životě. Chata se mu stala skutečným domovem, přistavěl si ještě jedno patro s prosklenou verandou, kterou nazval hradlo (vystudoval sice práva, ale vystřídal různá zaměstnání, byl dělníkem v kladenských ocelárnách, výpravčím v Kostomlatech nad Labem, úředníkem, baličem starého papíru ve Sběrných surovinách, jevištním technikem a od roku 1963 spisovatelem). 
V prosklené verandě, nebo jen venku pod stromy psal na psacím stroji své později celosvětově vydávané knihy. V roce 1966 se stal členem kerské organizace Československého ovocnářského a zahrádkářského svazu, pro jehož informační zpravodaj Naše Kersko psal v polovině 70. let Historický a poetický průvodce Kerskem. Po nástupu normalizace, kdy byl na indexu a jeho knihy přestaly vycházet, napsal zde své vrcholné prózy, které mohly knižně vyjít až o mnoho let později: Postřižiny (1970), Obsluhoval jsem anglického krále (1971), Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar (1973) a Příliš hlučná samota (1976).
Kousek odtud je místo, kde se ve filmu Rudolf Hrušínský opírá o plot, se zalíbením sleduje dvě tenistky jedoucí na kole a žena na něj ječí, aby šel pást ovce. Na zahradě dodnes stojí stará jabloň, v jejímž stínu ležel na hromadě jablek Rudolf Hrušínský dokud jej nezačaly obtěžovat vosy.
Pokračujeme v cestě k Labi...
... a u mola se setkáváme s druhým průvodcem, který zde čeká na svoji skupinu.
Pokračujeme po bývalé hraně labského břehu ke kameni, kterému je přisuzován trojí význam. Uvádí se, že vymezoval styčný bod mezi územím Zličanů (Slavníkovců) se sídlem v Libici nad Cidlinou a územím Přemyslovců se sídlem v Praze. Dle jiné verze to byl trojmezný kámen, kde se střetávaly hranice přemyslovských správních celků – župy kouřimské, župy vyšehradské a župy boleslavské. Další teorie hovoří o tom, že tento kámen je menhir a byl využíván v době předhistorické keltskými druidy.
Naše další kroky vedou ke dvěma proslulým borovicím. Švarná Tonka byla údajně zasazena v roce 1620, v roce 1972 do ní udeřil blesk a od roku 1985 postupně usychala. V zimě 1994/1995 přišla o korunu a ve dnech 19. a 20. ledna 2007 orkán Kyrill porazil i zbývající torzo. Obvod ve výšce 150 cm měřil 310 cm. 
Asi sto metrů od Švarné Tonky stojí její sestra Krásná Pepina. Byla prý zasazena v roce 1781, obvod jejího kmene činí 250 cm. Byla rovněž zasažena bleskem, ale jak píše Bohumil Hrabal, „... způsobil jí takovou ránu, že borovice všechny svoje síly věnovala svému zajizvení. 
„To bych prosil, píše dál, to je krasavice, to je taková nádhera, když se díváte zespoda do její koruny a svítí slunce, tak se ta koruna podobá oknu ve Svatovítském chrámu, tak přesné jsou loukotě jejich větví, tak přesně se otáčí do kruhu v jednom rytmu…
Podle pověsti zde loupežníci přepadli kočár, v němž cestovaly knížecí dcera Tonička a její komorná Pepička. Loupežníci je odvedli ke svému doupěti, kde o ně hráli v kostky. Spoutané dívky se zatím v lese usilovně modlily a doufaly v zázrak, který by je z rukou loupežníků osvobodil. Když si o půlnoci dva vítězní loupežníci šli pro dívky, zjistili, že se změnily ve dvě krásné borovice. Loupežníci v tom viděli Boží znamení, rozprchli se na všechny strany a v Kerském lese už se nikdy neobjevili.
Vycházka končí u proslulé restaurace Hájenka, k níž míříme alejí č. 8. Ta má oproti všem kerským alejím dvě zvláštnosti. Jako jediná má své jméno – Nymburačka a nesvírá s páteřní kerskou silnicí pravý úhel. Nymburačka byla již ve středověku součástí cesty z Prahy do Nymburka, tehdy Svinibrodu. Středověká cesta vedla zhruba ve směru dnešní silnice z Prahy, ale ve Velence uhýbala více na východ, procházela kerským hvozdem a následně vedla přes Písty a Zvěřínek do Svinibrodu. 
Restaurace Hájenka je známá z filmu Slavnosti sněženek, natočeného podle stejnojmenné knihy Bohumila Hrabala. Kniha vyšla poprvé v roce 1978, avšak po zásahu tehdejší cenzury poněkud upravená, o několik povídek zkrácená. Až díky filmovému zpracování z roku 1983 se Slavnosti sněženek staly nesmrtelnými a nezapomenutelnými. Scénář, který společně vytvořili Bohumil Hrabal a režisér Jiří Menzel přinesl nejen nové situace do kerského dění, ale i repliky, které v literární podobě povídek nebyly. Film tak více přiblížil Hrabalův svět širšímu obecenstvu.
Máme štěstí, že se uvolnil stůl na terase, usedáme a po vzoru myslivců ze Slavností sněženek si objednáváme kančí kýtu se šípkovou omáčkou. Mají samozřejmě i kančí pečeni se zelím i jiné speciality ze zvěřiny a také klasická jídla. Kromě posezení v místnosti (příčí se mi nazvat ji výčepem) a salonku pro dvacet osob je zde ještě velká venkovní zahrádka, pro případ deště zastřešená. A téměř všude je plno!


Po obědě odcházíme k Lesnímu ateliéru Kuba, který je centrem všeho dění v Kersku. Nachází se v něm infocentrum, galerie a prodejna originální keramiky a krásných keramických koček ve všech podobách a polohách. Patří místnímu umělci Bronislavu Kubovi, spisovateli, keramikovi a držiteli značky regionálního produktu Polabí za výrobek Kočka z Kerska.



Ve výstavních prostorách ateliéru je ke shlédnutí vždy tematicky zaměřená výstava, letos je to výstava koláží Petra Bruknera, herce Žižkovského divadla Járy Cimrmana, Blízká setkání třetího druhu aneb Prznění klasiků. Před ateliérem je instalována venkovní výstava Život a dílo Bohumila Hrabala, kterou připravilo Vlastivědné muzeum Nymburk.
Ve 13 hodin se na zahradě Lesního ateliéru Kuba koná zahájení odpoledního programu. Na programu je divadelní představení souboru Hálek na motivy některé spisovatelovy povídky Ostře sledované vlaky, beseda s Václavem Neckářem, představitelem Miloše Hrmy, a Jaromírem Šofrem, kameramanem Ostře sledovaných vlaků a Postřižin,...

... následuje křest nové knihy Jana Řehounka Kerskem ve stopách Bohumila Hrabala. Křtu se účastní prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc. (*1940), který v širší povědomí vstoupil v prosinci 1996, kdy prezidentu republiky Václavu Havlovi chirurgicky odstranil plicní nádor.
Po bloku country písniček v podání skupiny Tojo Band se koná další beseda, a sice s akademickým sochařem Alešem Hnízdilem (*1954), autorem výtvarné podoby náhrobku rodiny Hrabalových v Hradištku...
... a jako zlatý hřeb hudební vystoupení Jana (*1949) a Václava (*1943) Neckářových.
Zhlédneme ještě vyhodnocení soutěží s hercem Pavlem Novým (*1948)...
... a odjíždíme na hřbitov do Hradištka zvědavi na hrob Hrabalových. Bohumil Hrabal je zde pohřben se svými rodiči, manželkou, bratrem i strýcem Pepinem, proslaveným v Postřižinách.
Podivný náhrobek, keramické kočky a láhve Postřižinského piva u mě vyvolávají dojem poněkud rozpačitý...

Žádné komentáře:

Okomentovat