neděle 17. července 2016

Světelské rybníky

Soustava rybníků na loukách za zámeckým parkem není nikterak stará. Výstavba prvního rybníku byla zahájena v březnu 1949. Hned v úvodu je však třeba poznamenat, že první rybník za parkem – Sázavan – byl vybudován až jako druhý! 

Více o tom píše ve svých vzpomínkách rybář Jaroslav Škvor (†2003): „Vzhledem k častým otravám ryb v Sázavě zatoužili jsme vlastnit nějaké rybníky. Nejpříhodnější podmínky jsme viděli na čistém potůčku pramenícím v lesích pod Novou Vsí a protékajícím celým Zlatokopským údolím. To byl impuls k zahájení jednání prostřednictvím pražského zástupce dosavadního majitele továrníka Richarda Morawetze, který se těsně před druhou světovou válkou s celou rodinou odstěhoval do kanadského Toronta. Jmenovaný k naší radosti nám k realizaci soustavy rybníků udělil souhlas. Od všech našich nadřízených úřadů včetně Ústředního rybářského úřadu v Praze jsme rovněž obdrželi souhlas i podporu.“
V prosinci 1950 byl rybník napuštěn, osazen kaprem a cejnem a 16. prosince se konala slavnost Křest nového rybníka. Z návrhů Světelský, Zátiší, Jubilejní (uplynulo 25 let od založení rybářského spolku) a Světelák zvítězil v hlasování ten poslední. Běžně se mu však říkalo a stále říká Druhý. Za mého mládí jsme se většinou chodili koupat právě do „Druhýho“.


V roce 1951 začala výstavba dalšího rybníka, a sice pod Světelákem. V minulosti zde již rybník existoval a ještě na konci druhé světové války z něj zbývala značná část hráze. V roce 1945 však byla zničena vojáky Rudé armády ubytovanými na zámku při likvidaci munice a výbušnin zanechaných ustupujícími Němci. Na rozdíl od Světeláku nebyla u tohoto rybníku vyzdívána celá hráz, ale jen vlnolam, prostor u požeráku a schodiště do rybníka. V srpnu 1952 byl rybník hotov, jméno Sázavan dostal až později na návrh hospodářského odboru.
V roce 1999 došlo ve spolupráci s firmou Strabag, a. s. k úpravě hráze Sázavanu. Po dohodě s Místní organizací ČRS byla částečně odbagrována hráz, dno rybníka zavezeno a navezen písek a prosívka. Tím vznikla písečná pláž s možností koupání dětí o výměře cca 300 m2. Maximální hloubka je 70 cm, předěl hloubky a mělčiny byl vyznačen upevněným lanem s plováky. Pro vyžití menších dětí byla nainstalována skluzavka. Rovněž došlo k nainstalování odpadkových košů a byly provedeny terénní úpravy prostoru sloužícího k opalovaní.
V roce 1961 se rybáři rozhodli vybudovat další rybník v místech, kde se říkalo Ve Vrbí. Všechna potřebná jednání se však nepodařilo dovést do zdárného konce, takže nebyl získán souhlas ke stavbě a začalo se s ní až na jaře 1964. 
V roce 1966, kdy třetí rybník ještě nebyl dokončen, souhlasil výbor rybářského spolku s návrhem MěNV postavit nad ním čtvrtý rybník, který bude sloužit jak rybářům k chovu ryb, tak občanům k rekreaci. V polovině roku se začalo s bagrováním základů budoucí hráze a na podzim byl dokončen třetí rybník, který dostal název Vrbí.
Na stavbě čtvrtého rybníku Zlatokopy se pracovalo až do října 1971, kdy se tento největší rybník z celé kaskády začal napouštět. Ještě v následujícím roce však probíhaly dokončovací práce, kdy bylo usazeno schodiště a dokončen odtahový příkop.
Druhý rybník za parkem je v mapě chybně označen jako Světelský namísto Světelák

Dalším rybníkem ve Světlé nad Sázavou je Bohušický rybníkV průběhu roku 1952 a znovu v lednu roku následujícího se na rybářský spolek obrátil MNV ve Světlé nad Sázavou s přáním, aby se spolek ujal výstavby rybníka v Bohušicích. Výbor se usnesl, že rybáři s výstavbou pomohou, ovšem za účasti dalších občanů města.


Na staré fotografii je v pozadí vidět kontribuční špýchar v Dolních Bohušicích. Stavbu takových, na tehdejší dobu značně velkých budov nařídil císař Josef II. a sedláci do nich musili odvádět tři roky třetinu osevu. Obilí se zde odborně ošetřovalo a skladovalo a tvořilo společné zásoby obilí pro léta neúrody. Dosahovalo se tak mnohem lepších výsledku než při uložení na sýpkách jednotlivých rolníků. Ti si mohli před osevem ze špýcharů potřebné zrno vypůjčit. 

Po zrušení roboty špýchary zůstávaly majetkem podílníků a fungovaly dále, mnohé našly plné využití za rozmachu zemědělských hospodářských družstev na přelomu 19. a 20. století. Bývaly také využity jako vojenské nemocnice za napoleonských válek, jako například nedávno bohužel zbouraný špýchar v Okrouhlici.
V roce 1957 byly podél rybníka vysázeny topoly.



Žádné komentáře:

Okomentovat