Stává se málokdy, že bych nějakou knihu četl podruhé, naskytla se však příležitost přečíst si po téměř třiceti letech Půlnoční běžce, na které docela rád vzpomínám.
Kniha vznikla v době, kdy u nás ještě neexistovaly supermarkety, komerční stanice, AIDS, sexshopy, billboardy, leasing, casting, briefing a snad ani slovo jakoby. Zato existoval brainwashing, rozhlas po drátě, NDR, Střední skupina sovětských vojsk a svépomocná výstavba bytů. Na auta byly pořadníky, na cesty do zahraničí výjezdní doložky, na západní zboží bony. Půlnoční běžci jsou jeden z nejlepších českých románů té divné doby. Dobře se čte i v dnešní době, a pokud čtenář pamatuje dobu v knížce popisovanou, je zážitek dvojnásobný. Vybírám pár náhodných citací: ... poslouchal ranní pořady stanice Hvězda, ... seděli, kouřili, pili a mluvili o smrti Andropova, ... začal studovat SVVŠ, ...v té době dívky nosily minisukně a kluci džínsy značky Rifle, které si po zakoupení odírali rýžáky, aby nevypadaly jako nové.
Román se skládá z osmi základních vypravěčských linií střídavě zobrazujících osudy jednotlivých postav, a to především v průběhu prvních osmi měsíců roku 1984, ale obsahují i retrospektivní pasáže. U většiny hlavních i vedlejších románových postav autor nahradil vlastní jména profesemi psanými velkými počátečními písmeny a povolání zvolil tak, aby vznikl co nejreprezentativnější vzorek naší tehdejší společnosti. Máme tu Doktora (33 let), který absolvuje marný pokus vymanit se z korumpujícího systému služeb a protislužeb, Barona (29 let) romského právníka poznamenaného traumatem rodiči odloženého dítěte, Pilota (39 let), po milostné avantýře těžce hledajícího zpáteční cestu k rodině, Inženýra (36 let), odhodlaného k otevřenému konfliktu se všemocným Šéfem regionu, Šampióna (33 let), cyklistu, který místo soutěžního úspěchu přivede do jiného stavu dceru Vedoucího a Zubaře (32 let), alkoholem zabíjejícího stesk po dcerce, žijící s jeho bývalou manželkou. Kolektivním protagonistou je Panelák č. 66 s osmi byty, obývanými osmi muži, osmi ženami a jejich dětmi. Také obyvatelé paneláku jsou uváděni svými profesemi.
Román se skládá z osmi základních vypravěčských linií střídavě zobrazujících osudy jednotlivých postav, a to především v průběhu prvních osmi měsíců roku 1984, ale obsahují i retrospektivní pasáže. U většiny hlavních i vedlejších románových postav autor nahradil vlastní jména profesemi psanými velkými počátečními písmeny a povolání zvolil tak, aby vznikl co nejreprezentativnější vzorek naší tehdejší společnosti. Máme tu Doktora (33 let), který absolvuje marný pokus vymanit se z korumpujícího systému služeb a protislužeb, Barona (29 let) romského právníka poznamenaného traumatem rodiči odloženého dítěte, Pilota (39 let), po milostné avantýře těžce hledajícího zpáteční cestu k rodině, Inženýra (36 let), odhodlaného k otevřenému konfliktu se všemocným Šéfem regionu, Šampióna (33 let), cyklistu, který místo soutěžního úspěchu přivede do jiného stavu dceru Vedoucího a Zubaře (32 let), alkoholem zabíjejícího stesk po dcerce, žijící s jeho bývalou manželkou. Kolektivním protagonistou je Panelák č. 66 s osmi byty, obývanými osmi muži, osmi ženami a jejich dětmi. Také obyvatelé paneláku jsou uváděni svými profesemi.
* * *
Spisovatel a scenárista Zdeněk Zapletal (*1951 v Kyjově) vystudoval Farmaceutickou fakultu UK v Bratislavě. Své první prózy psal v duchu prozaického modelu, který mezi začínajícími autory převážil ve druhé polovině 70. let a vyznačoval se tematickým preferováním osobní životní zkušenosti – proto se mu dostalo označení „předčasné memoáry“ či „beletrizované deníky dospívajících“. Půlnoční běžci mají v několika ohledech blízko k Páralovým Milencům a vrahům (kondenzované neslovesné vyjadřování, metoda simultánního rozvíjení dějových pásem, záznam životních stereotypů). V obou románech sehrává důležitou roli několikabytový dům, v obou autoři hojně využívají publicistických informací ze světového i domácího dění, oba také preferují věcné a současně ironické vyjadřování. Od roku 2000 se Zdeněk Zapletal věnuje výhradně psaní scénářů. Žije ve Zlíně. 
Žádné komentáře:
Okomentovat