sobota 24. října 2015

Cestou na setkání toulkařů v Kytlicích

Každoroční setkání toulkařů neboli účastníků letních Toulek po horách, které organizují Ivana s Pepou, je letos díky středečnímu svátku pětidenní. A to už je doba, za kterou se dá vidět a zažít spousta zajímavého.

V Mladé Boleslavi přejíždíme na druhý břeh Jizery a stoupáme ke zřícenině gotického hradu Michalovice, díky dominantní šikmé věži známé spíše jako Putna
První zmínka o hradu pochází ze 13. století, když se roku 1281 začal Jan z rodu Markvarticů psát z Michalovic. Hrad byl součástí rozvětveného obranného systému Markvarticů, rodu ovládajícího ve 13. století celé povodí Jizery od Mladé Boleslavi až k Železnému Brodu. Roku 1468 přešly Michalovice sňatkem do majetku Jana z Cimburku a Tovačova, který však sídlil v Mladé Boleslavi. Hrad nebyl obýván a udržován, takže když roku 1513 převzal boleslavské panství Kunrát Krajíř z Krajku, byly Michalovice již ve stavu značně zchátralém.
Hrad byl postaven na strmém výběžku nad řekou, se samostatně opevněným předhradím odděleným hlubokým příkopem. Charakteristickým prvkem hradu je obraná válcová věž postavená z pravidelného, dalo by se říct kvádříkového zdiva. Podle pověsti se o její naklonění přičinili dobrodružní hledači pokladu, jiná verze říká, že to mají na svědomí trhací práce prováděné pod hradem v letech 18631865 při stavbě železnice, což je však tvrzení nepravdivé. Podle posledních výzkumů byl příčinou roztržení věže výbuch střelného prachu, a to zcela určitě dlouho před rokem 1738. Její stabilita byla později obnovena, a tak je dodnes přístupná a poskytuje krásnou vyhlídku do údolí Jizery a na část Mladé Boleslavi. Výhled z věže ocenil i Karel Hynek Mácha, na jehož počest je zde pamětní deska, umístěná při 100. výročí jeho návštěvy. 
Druhou naší zastávkou je rovněž zřícenina hradu na pravém břehu Jizery, a sice Zvířetice nacházející se na kopci nedaleko nádraží Bakov nad Jizerou. 
Hrad založil někdy na počátku 14. století Zdislav z Lemberka, syn purkrabího Pražského hradu Havla z Lemberka a Zdislavy, o sedm století později (1995) svatořečené. Synové Zdislava, Heřman a Markvart, už používali nového jména  ze Zvířetic. V roce 1528 přešel hrad do vlastnictví Vartemberků, kteří hrad důkladně přestavěli podle nových požadavků na pohodlí a bydlení. Obranná funkce ustoupila do pozadí a hrad se změnil v renesanční zámek. 
V roce 1623 koupil zkonfiskované Zvířetice Albrecht z Valdštejna, ale Valdštejnové se usadili v novém zámku v Mnichově Hradišti (což je naše dnešní třetí plánovaná zastávka) a ve zvířetickém zámku byly jen byty úředníků a kanceláře panství. Škody, které v roce 1693 natropil požár od blesku, byly ještě opraveny, ale když v roce 1720 při bouři zámek znovu vyhořel, byl ponechán svému osudu. 
Další dvě století dokonala dílo zkázy, takže dnes z kdysi pevného hradu a později přepychového zámku zbyly jen trosky. Dochovaly se jen zdi paláců, část věže a zbytky hradeb.
Samozřejmě neopomínáme vystoupat na zbytek věže...
 .... a pokochat se výhledem na hrad pod námi a do okolí.
Jako třetí zastávku na dnešní cestě jsem naplánoval návštěvu zámku Mnichovo Hradiště, konkrétně kombinaci prvního a třetího okruhu, neboli Valdštejnské interiéry a hrobku Albrechta z Valdštejna v kapli sv. Anny. Už pokladní nám však dělá čáru přes rozpočet, třetí okruh prý s námi dnes neudělají, pouze první, a to hned teď, protože na později je nahlášena velká skupina na okruh číslo dva. No, co se dá dělat, hrobku si můžeme prohlédnout ve středu, až se budeme vracet z Kytlic.
Mnichovohradišťský zámecký areál je příkladem velkolepého barokního šlechtického sídla, které se dochovalo v téměř nezměněné podobě. Na jeho místě byla již v 15. století postavena příkopem obehnaná tvrz, která počátkem 17. století za Václava Budovce z Budova ustoupila rozlehlejšímu zámku. V roce 1623 získal zkonfiskované renesanční sídlo s celým panstvím slavný vojevůdce Albrecht z Valdštejna a v majetku tohoto rodu pak zůstalo po řadu dalších staletí. V roce 1696 byla podle plánu architekta Marcantonia Canevalleho zahájena velkorysá přestavba sídla, která s přestávkami trvala přibližně třicet let. Zámek byl zmodernizován, zvýšen o jedno patro a od základu byla postavena další část budovy s novou, takzvanou Hodinovou věží, takže původní půdorys ve tvaru písmene L dostal tvar písmene U, dále byly vybudovány konírny, salla terrena a oranžérie. Před polovinou 18. století byl vytvořen základ zámecké obrazárny, která se postupně rozrostla na 112 obrazů souvisle vykrývajících stěny místností. V roce 1872 byla v prvním patře jižního křídla zřízena nová jídelna, ve které byl použit renesanční kazetový strop ze zámku v Dobrovici. Významnou součástí bohatého zámeckého zařízení a sbírek je valdštejnská knihovna duchcovské rodové větve, založená v 17. století pražským arcibiskupem Bedřichem Valdštejnem (16441694).
Po prohlídce zámku se jdeme podívat ke kapli sv. Anny, jejíž návštěva nám byla odepřena,...
... a po krátkém posezení v cukrárně Za rohem pokračujeme v cestě přes Ralsko, Mimoň, Českou Lípu a Nový Bor. Za Polevskem zastavujeme v kopci před levotočivou zatáčkou, v místě, kde 8. března 1990 měl autonehodu Tomáš Holý. 
Ve své době to byla nejslavnější dětská hvězda, během šesti let  od svých osmi do čtrnácti  natočil třináct filmů a jeden třináctidílný seriál. S hraním pak skončil, po absolvování gymnázia začal studovat práva a devět dní před 22. narozeninami se zabil ve svém vlastním autě. Vracel se do Polevska s kamarádem ze své chalupy v Kytlici, kam si zajel pro peníze na nákup pití na večírek. Nezvládl zatáčku a narazil čelně do stromu. Jeho kamarád, který nebyl připoután, proletěl čelním sklem a utrpěl víceméně jen povrchová zranění, Tomáš měl zlomenou nohu a těžká vnitřní zranění, kterým po převozu do novoborské nemocnice podlehl.
Po příjezdu do Kytlic se jako obvykle ubytováváme v podkroví ve třetím patře  v našem pokoji, jak říkáme, neboť jsme tady už popáté! 
(následující článek Setkání toulkařů v Kytlicích I)

2 komentáře:

  1. Všechny tyto památky vypadají dobře, ale hlavně ty hrady vám závidím.

    OdpovědětVymazat
  2. Máte tam chybu. Auto, ve kterém boural Tomáš Holý patřilo tomu přeživšímu spolujezdci. I důvod jízdy byl trochu jiný. Majitel měl něco vypito a Tomáš se ve své dobrosrdečnosti nabídl, že tam s ním zajede.

    OdpovědětVymazat