DP Za posledním puchýřem 2014 (3)

V neděli „Puchejř“ končí, což je letos škoda, protože v pondělí je svátek.

Ráno tedy balíme a s bágly se přesouváme na start, kde si je vyzvedneme po návratu z pochodu. Jeho trasa vede přes Masarykovo náměstí a pak po červené značce až na okraj Benešova. Prší, chvílemi víc, chvílemi míň a nevypadá to, že by chtělo přestat... Z červené značky odbočuji podle propozic vlevo do aleje a mířím do Černého lesa. Míjím haly jezdeckého závodiště, kde se už desítky let jezdí koňské dostihy, a přicházím k hospůdce, v níž je kontrola. Majitelem Horse centra je Jiří Hurt a na razítku má vtipně vyvedený nápis HUbeRT.

Kupodivu přestalo pršet, a tak s novým elánem vyrážím po úzké asfaltce dál. Procházím branou, za níž se napojuji na zelenou značku a přes železniční most se dostávám k usedlosti Mariánovice. 

Původně se jednalo o jeden z ovčínů, jakých na bývalém panství Konopiště vznikalo v 18. století velké množství. Marianovický ovčín byl založený na zeleném drnu roku 1745 a má kruhový, respektive dvaadvacetiboký symetrický půdorys. Na uzavřené ploše 12 tis. m² nabízí pro sportovní parkurové koně nadstandardní ustájení, jízdárnu a halu, pro lidi klubovnu, penzion se šesti pokoji a privátní apartmán. Každý den v areálu probíhá sportovní výcvik jezdecké školy specializované na děti nejen na pony, ale i na velkých koních.

Přecházíme frekventovanou silnici, v dálce je vidět kostelík sv. Jakuba a Filipa stojící o samotě na návrší nad barokním hospodářským dvorem Chvojen. Kostel byl upravován v roce 1872 a podruhé roku 1904 podle plánů známého architekta Josefa Mockera, který tehdy výrazně zvýšil věž a opatřil ji novorománskými sdruženými okny.
Míjíme hájovnu Frýdek a lesními cestami procházíme zámeckým parkem. Podél vypuštěného Konopišťského rybníka přicházíme k turistickému informačnímu centru, u něhož je druhá – a poslední – dnešní kontrola. Po souběhu červené a žluté značky přecházíme přes parkoviště a dál podél Konopišťského potoka k odbočce, která prudce stoupá vpravo podél lesa k hájovně Želetínka. 

První zmínka o této budově je zaznamenána básníkem Karlem Hynkem Máchou, který se za svého pobytu na Benešovsku seznámil roku 1832 s Márinkou Stichovou a na Želetínku za ní docházel. Za dob arcivévody Františka Ferdinanda d´Este zde sídlila správa konopišťského velkostatku. Původní přízemní stavba na okraji zámeckého parku byla rozšířena na jednopatrovou budovu s dvěma křídly, oddělenými průjezdem do dvora, dvěma štíty a malou věžičkou. Budova i dnes slouží lesníkům, je sídlem státního podniku Lesy ČR, Lesní závod Konopiště.

Benešov už je na dohled a také zámek Konopiště vykukuje na lesem:

Před před příchodem do cíle se zastavuji v oblíbené restauraci Na Bejkárně a teprve potom si jdu vyzvednout diplom – a hlavně bágl. Do odjezdu vlaku je ještě nějaký čas, a tak nahlížím do nádražní restaurace s přiléhavým názvem Peron. Sedí zde dva spolunocležníci z tělocvičny, takže si přisedám a co chvíli se trousí další turisté.

Před 15. hodinou odjíždím osobním vlakem do Čerčan...

Vodárenská věž u čerčanského nádraží

... a Posázavským pacifikem jsem po třech hodinách doma. Dlužno ovšem podotknout, že na cestě nás z důvodu výluky čekalo mezipřistání v Českém Šternberku a přejezd autobusem do Kácova.