pondělí 18. srpna 2014

Pláže i hory Elby (V)

Dokončení aneb Co se nevešlo.
V sobotu v devět hodin nakládáme větší zavazadla do autobusu a až do pozdního odpoledne máme čas pro sebe. Trávíme jej koupáním za kempem Stella, v zátoce, která se nám ve středu tak líbila. Odjíždíme v 17 hodin do přístavu Rio Marina. Městečko bylo dříve hlavním střediskem těžby železa, dnes je jedním z nejznámějších lázeňských center na ostrově. Má pěknou polohu na břehu zátoky.
Do odjezdu trajektu máme chvíli čas, a tak jdeme na krátkou procházku uličkami. Loučíme se s Elbou vynikající zmrzlinou, snad nejlepší, jakou jsme zde měli. Nebo je to jenom vědomí, že takovou u nás nikde nedostaneme?
Autobus najíždí na trajekt
Ostrůvek Palmaiola připomíná ňadro
A co že se do předchozích vyprávění nevešlo?
Například hra O Napoleonův poklad, kterou Petr vyhlašuje hned na začátku zájezdu. Pravidla jsou celkem jednoduchá. Každý účastník dostává list papíru s osmi otázkami týkajícími se Elby. Jde tedy o znalostní kviz a po prvním zběžném přečtení otázek je jasné, že nebude lehký. Do prázdných políček máme vepsat odpovědi, které v informacích, jež máme k dispozici, nenajdeme, a rada průvodce samozřejmě není možná. Z písmen v tučných rámečcích máme sestavit slovo spojené nějakým způsobem s Elbou, ale ani to ještě není konec! S tímto slovem je spojeno číslo vyjadřující NĚCO, například rozlohu, letopočet, množství, pořadí apod. A toto číslo je tajným kódem k Napoleonovu pokladu. Navolí-li se na číselném zámku, ten se otevře  a poklad je váš!

1) Křestní jméno vnuka a současně adoptivního syna císaře Augusta, který byl ve vyhnanství na sousedním ostrově Pianosa, kde byl také zavražděn.
2) Název formy turmalínu, kterému dal ostrov jméno.

3) Jméno sladkovodní laguny (i území černé hematitové pláže) u Porto Azzurro.
4) Na ostrůvku Pianosa se odhrává děj jednoho z nejznámějších absurdních válečných románů o druhé světové válce. Příjmení amerického autora (křestní jménioje Joseph).
5) Prodavači roznášejí na elbských plážích kokos a...

6) Italsky hvězda

7) V jednom z nejznámějších románů Alexandra Dumase hraje důležitou roli Elba a jeden ze sousedních ostrůvků. Jeho jméno.

8) Jaký majetek barona Františka Kollera, související s ochranou Napoleona, se dostal do sbírek vídeňského Heeresgeschichtliches Museum.


Na některé otázky bude možné odpovědět patrně až po návštěvě příslušné lokality. Odpovědi na otázky číslo 4 a 7 znám už teď, ale když vidím, s jakým nasazením do toho jde rodinka sedící přes uličku, propadám panice. Zapojují do hry dva chytré telefony, surfují po internetu a s nadšením vpisují první odpovědi. Je to nefér, říkám si, ale na druhou stranu co není zakázané, je povolené.
S poněkud menších zápalem, ale s buldočí vytrvalostí se v průběhu dalších dnů pokouším o doplňování políček. Největší potíže jsou s otázkou číslo jedna, také proto, že výlet na ostrov Pianosa je teprve před námi. Jedno chybějící písmeno by však nemělo hrát roli, a tak s dcerou sedíme, přemýšlíme a kombinujeme. A jak se říká, trpělivost růže přináší  máme SLOVO! A k němu i ČÍSLO, tak hurá k velitelskému stanu odemknout zámek. Je pondělí a Napoleonův poklad je náš! Velká krabice obsahuje láhev vína, dvě funkční trička, troje moirové ponožky a nějaké sladkosti. To však není tak důležité jako pocit, že jsme zvítězili!
Také na turistické značení se v předchozích dílech nějak nedostalo. Pokud jde o hustotu značek, byla vyhovující, ovšem jejich kvalita byla značně kolísavá. Zde je příklad z túry po hřebenu:
Jinde, jako na křížové cestě vedoucí k poutnímu kostelíku Madonna del Monte, nebo na Monte Capanne, jsou červenobílé značky s číslem trasy.

















Někdy je to číslo poněkud zavádějící (nikoli zavánějící!):
Také rozcestníky – správně směrovníky, jak říkají značkaři – vypadají jinak, než jak jsme zvyklí z domova. První je z cesty po mysu Stella, druhý z výstupu na Monte Capanne.
Od turistického značení je jen krůček ke značení dopravnímu. Tomu na Elbě, stejně jako v celé Itálii, není co vytknout, jen je třeba si zvyknout, že ukazatele jsou umístěné až za křižovatkou. V městě Marina di Campo jsme narazili na dopravní značky upravené nejspíše místním vtipálkem. Jsou jaksi zlidštěné a přitom si zachovaly svůj význam. Zřejmě proto zůstávají na svých místech a jsou tolerovány. Při jízdě autobusem jsme viděli ještě pár dalších, ale ty jsem vyfotit nestihl...












Další zajímavostí, o které jsem se zatím nezmínil, je kaštanové pivo. Vyrábí se v malém pivovaru otevřeném snad teprve před čtyřmi roky v městečku Rio Marina. Lahvička o objemu čtvrt litru stojí přes čtyři eura a popravdě řečeno, nijak zvlášť mě nezaujalo. Chuťově připomínalo tmavé pivo, jedlé kaštany jsem z něho necítil. Pivovar nevyrábí jen pivo kaštanové (Caldarrosta), ale ještě dalších sedm druhů: Ripa Bianca, Nipotta, Arsura, Epa, Blekke, Red Ale a Bionda.


Žádné komentáře:

Okomentovat