Světový den chůze

KČT Union Cheb pořádá v pátek 9. května 13. ročník Světový den chůze s trasami 5, 10 a 100 km a o víkendu 18. ročník DEP Májovým Chebskem se sobotními trasami 5 až 50 km a nedělními 5 až 20 km.

Odjíždím po poledni a po přestupu v Praze přijíždím do Chebu v 17.28 hod. Pěší zónu, která spojuje nádraží s hlavním chebským náměstím Krále Jiřího z Poděbrad, nepoznávám. Nikoliv ovšem proto, že bych měl chabou paměť, ale důvodem je, že se s její úpravou začalo v roce 2008 a já tu byl rok předtím.

Prapočátek je však už v polovině 19. století, kdy město řešilo, jakým způsobem propojit centrum s výdobytkem tehdejší doby vysokého strategického významu – železničním nádražím. Řešení bylo radikální, jelikož tehdejší architekti nechali zbořit domy na náměstí, které narušovaly osu směřující k nádraží, prorazili obrannou hradbu města a vytvořili tak důležitou spojovací ulici, jejíž jméno se v průběhu dějin a politických režimů měnilo.

V 90. letech minulého století město vyhlásilo soutěž na rekonstrukci a revitalizaci pěší zóny. V roce 1999 ji vyhrál ateliér A69 – architekti v čele s Borisem Redčenkovem, Prokopem Tomáškem a Jaroslavem Wertigem, avšak městu se v té době nepodařilo sehnat finance a projekt musel být odložen. O devět let později byli městští zastupitelé již úspěšnější a získali dotace z fondů EU v rekordní výši 112,5 mil. Kč. Zbývající částkou do celkových nákladů 137 mil. Kč přispěl stát.

S pomocí odlišných druhů dláždění a různého rozmístění stromů vytvořili architekti bulvár s dvěma náměstíčky, která tvoří jakési křižovatky dění na pěší zóně. Mobiliář doplňují netradiční lampy a moderní LED diodové osvětlovací a informační sloupy, na kterých mohou běžet jak textové informace, tak i grafické animace.
Celou pěší zónu pak doplňuje kovový dělicí pás v dlažbě, představující časovou linii, na které jsou vyznačeny důležité události za 950 let existence města. 

Časová linie začíná mohutným devítimetrovým kovovým monoblokem Brána času, který pomyslně odděluje moderní pěší zónu od středověké části města. Jedná se o obrovské dveře, jež se během dne otáčejí kolem své osy, takže se z jednotlivých pohledů mění jejich proporce a z jakéhokoli místa vypadají během dne trochu jinak. Autorem je mezinárodně uznávaný akademický sochař Marián Karel.

* * *

Prezence, start a cíl je v integrované střední škole v Komenského ulici nedaleko náměstí.

Ve výšce druhého patra je na fasádě vyveden erb města. Prvotním znakem byla černá orlice na stříbrném štítě. Legenda spojující záměnu tohoto znaku za nový se zástavou města českému králi roku 1322 je pozdního původu a zcela nepravdivá. Černá orlice na stříbrném štítu se totiž užívala až do konce 16. století. Teprve asi od 1. poloviny 17. století je doložen znak s děleným štítem, v jehož horní stříbrné polovině je polovice černé orlice a dolní červená polovina je zamřížovaná stříbrnou mříží. V 19. století se nesprávně malovalo horní pole a mřížování zlaté. V roce 1962 změnili Chebští svůj znak u příležitosti 900 let trvání města tak, že orlici nahradili lvem s pěticípou hvězdou nad hlavou, což je heraldicky naprostý nesmysl, stříbrnou mříž zaměnili za zlatou a přidali na ni devět lipových lístků jako symbol devíti století. V roce 1994 se usnesením městského zastupitelstva Cheb vrátil k užívání historického znaku.

* * *

Platím nocleh a trojí startovné, rozbalením spacáku připravím ležení a odcházím na desetikilometrovou Trasu historickým Chebem. Po neobvyklém rondelovém schodišti stoupám ke kostelu sv. Mikuláše. Chrámové trojlodí, presbytář a sakristie pocházejí z gotické etapy výstavby. Po požáru dostaly barokní věže v roce 1864 novogotického zastřešení, jež bylo v dubnu 1945 zničeno a nahrazeno nízkým provizorním, které sloužilo až do roku 2008. Díky tříletému úsilí městského Nadačního fondu Historický Cheb, jemuž se podařilo nashromáždit s přičiněním řady sponzorů potřebných devět miliónů korun, bylo 29. června 2008 slavnostně vysvěceno nové jehlancovité zastřešení. Věže, vysoké nyní 26 metrů, vrátily panorama Chebu do podoby, kterou znali pamětníci.

Z náměstí pokračuji kolem cechovní kašny z roku 1926, na jejíž ozdobné mříži jsou znaky všech chebských cechů, na most přes Ohři. Ulicí po levém břehu stoupám a vzdaluji se od řeky, čímž se mi postupně zlepšuje výhled na původní městské opevnění a chebský hrad.

Pěkný výhled na město a okolí se mi naskýtá ze Špitálskéh vrchu. Na západě se kupí černé mraky, ale věřím, že nezmoknu. 

Od budov bývalého poplužního dvora sestupuji k přehradě Skalka, která se využívá k rekreačním účelům. Byla vybudována v letech 1962–1964, zatopená plocha činí 3,4 km² hráz je vysoká 14 metrů. Po levém břehu řeky přicházím k Vávrově lávce pro pěší a cyklisty, postavené v roce 2006 v rámci Krajinné výstavy bez hranic podle návrhu známého architekta Davida Vávry. Ten se při vymýšlení její podoby nechal inspirovat nedalekým chebským hradem, a tak na levém břehu řeky vyrostla zhruba deset metrů vysoká hranolová věž s vyhlídkovým ochozem, na které je jako padací most uprostřed zavěšena pětačtyřicet metrů dlouhá lávka. 

Konstrukce vyhlídkové věže i samotné lávky je z oceli opatřené vínově červeným nátěrem. Pro obložení věže a na pochůzkovou část lávky bylo vybráno tmavší brazilské dřevo vyznačující se velmi vysokou odolností proti povětrnostním vlivům. Celá konstrukce je opatřena běžným i slavnostním nasvícením, které umožňuje její plné využití i v nočních hodinách.

Jen o pár stovek metrů dál, prakticky přímo pod hradem, se nachází další lávka, tentokrát krytá. Z každé strany bočního bednění má řadu typických, v rozích skosených oken dělených svislými sloupky. Je 40 metrů dlouhá, tři metry široká a čtyři metry vysoká. Stará lávka byla zničena na sklonku války v roce 1945, v roce 1949 byla obnovena a v roce 1985 dodala firma KOVO Cheb ocelovou konstrukci.

Za mostem procházím Písečnou bránou a stoupám k chebskému hradu. Byl vystavěn ve 2. polovině 12. století na místě slovanského hradiště z 9. až 11. století. 

Z původního románského opevnění se zachovala část východní hradby a Černá věž, která své jméno získala díky charakteristickému zabarvení sopečného tufu použitého jako stavební materiál pro její výstavbu. Černá věž vznikla současně s hradem dnes je považována za nejstarší stojící chebskou stavbu.

V hospodářské budově přistavěné ve 2. polovině 15. století k hradnímu paláci byli zavražděni Valdštejnovi důstojníci. To bylo tak. Když v únoru 1634 přijel Albrecht z Valdštejna do Chebu, dozvěděl se sice, že byl sesazen z velitelského místa, ale pořád věřil, že se mu podaří získat větší část vojska na svoji stranu a z opevněného Chebu vyjednávat, případně rozhodnout další postup proti císaři ve svůj prospěch. Ve skutečnosti byl již jen psancem vydaným na milost či nemilost svým plukovníkům. A ti již byli rozhodnuti, že ho odstraní. Na 25. února 1634 byli městským velitelem Gordonem pozváni Valdštejnovi věrní důstojníci Kristián von Illov, Adam Erdman Trčka, hrabě Vilém Kinský a rytmistr dr. Jindřich Niemann, psaný též Neumann, voják s právnickým vzděláním, na hrad k hostině a tam nemilosrdně pobiti. Skupina vojáků poté vtrhla do domu na náměstí a hejtman Walter Deveroux probodl Valdštejna partyzánou. V té době byl Valdštejn již na smrt nemocný člověk, v poslední době již jen ležel a nebyl schopen ani jízdy vozem či kočárem. Do Chebu ho vezli na nosítkách, ostatmě podle svědka špatných, nesených dvěma koňmi.

Procházím ulicí Trčků u Lípy, míjím kamennou kašnu se sochou sv. Mikuláše a proplétám se úzkými uličkami historické části města. Pěší zónou se dostávám k budově nádraží ČD, jejíž návštěvu musím v propozicích doložit razítkem v pokladně, a odtud už jdu do cíle.

Původní chebské nádraží postavené v roce 1865 podlehlo – stejně jako jeho široké okolí – v roce 1945 spojeneckým náletům. Ještě téhož roku byly jeho zbytky strženy a postaveno provizorní dřevěné nádraží. Současné nádraží bylo zprovozněno až v roce 1962. Stanice Cheb je také hraničním přechodem do Německa.

(následující článek DEP Májovým Chebskem I)