neděle 10. června 2012

Do Pelhřimova a na Čeřínek

Je známou pravdou, že rok má z pohledu turisty málo sobot a ten kdo se neumí rozdvojit, roztrojit či rozčtvrtit, musí mnohokrát řešit dilema, kam se vlastně vrtnout. My jsme to tentokrát vyřešili šalamounsky, samozřejmě jen zdánlivě, protože chcete-li stihnout za den dvě akce (a víc snad ani nelze), nutně musíte dobu své účasti na nich korigovat…

Dvě lákavé akce se tuto sobotu konaly nedaleko od nás a současně nedaleko od sebe, tak jsme si řekli, že je zkusíme obě. V Pelhřimově se konal 22. ročník festivalu rekordů a kuriozit s názvem Den rekordů a jihlavští turisté již počtvrté pořádali Hvězdicový výstup na Čeřínek.
V „Pejru“ se zastavili jen krátce, hlavním důvodem byla přítomnost Rudolfa Ropka, „vynálezce“ turistických vizitek, který na pódiu na Masarykově náměstí představil největší turistický deník, ale hlavně poskytl sběratelům možnost dokoupit si vizitky, které jim z jakéhokoliv důvodu chybějí.
Navštívil jsem také spřízněné duše na místním „íčku“ a byli jsme se podívat v  čerstvě otevřeném Pelhřimovském pekle, do něhož je vstup z téže chodby jako do informačního centra. Expozice je interaktivní, takže můžeme na vlastní kůži okusit Záhořovo lože, vlézt si do pekelného kotle či sednout na trůn samotného Lucifera.
Na Čeřínku jsme už byli několikrát, takže s klidným svědomím volíme co nejkratší přístupovou cestu, abychom pak měli čas na Čertův hrádek, posezení u ohýnku a popovídání s přáteli a známými. Auto tedy necháváme v Novém Hojkově a po MTZ přicházíme k chatě na Čeřínku. Dostáváme nejen diplom, ale jsme obdarováni domácími zákusky a klobáskou, kterou si jdeme neprodleně opéct, a teprve potom vyrážíme po červené značce na Čertův hrádek.


Při zpáteční cestě odbočujeme z MTZ vzhůru do kopce na Fialovy skály. Tak se lidově říká asi sedm set metrů dlouhému žulovému hřebenu, v mapách nazvanému Na Skalce a od roku 1984 zařazenému mezi přírodní památky Jihlavska. Tvoří jej zvětralá skaliska i samostatné balvany a svou divokostí, mechovým porostem a odloučeností od okolí působí velice romanticky. Pro svoji zádumčivou atmosféru si je odvážnější turisté oblíbili již na začátku minulého století. V roce 1912 byl totiž založen Český spolek pro zimní sporty, který si na blízkém Čeřínku postavil dřevěnou lyžařskou chatu a okolí ožilo lyžaři a turisty. Předsedou spolku byl v letech 1915 až 1920 profesor telčského gymnázia L. Fiala, nadšený lyžař a turista, obdivovatel Čeřínku – a po něm jsou skály pojmenovány. Další jméno, tentokrát vytesané – Gilbertova skála – uvidíme jen za příznivého světla a z určitého úhlu.
Přelézáme, škobrtáme a přeskakujeme kameny, pod jednoduchým přístřeškem na jednom skalním výchozu také chvíli odpočíváme. V hustém podrostu i na listech a větvích jsou pozůstatky ranního deště, takže jsme trochu zmáčení, ale z krásných skalisek nadšení.

1 komentář:

  1. Ahoj Jardo,
    máš krásné fotky nejen z okolí Čeřínku.Do kotle určitě nepatříš, těším se na další Tvoje články.
    Mirek S.

    OdpovědětVymazat