Pravidelné čtvrteční fronty na nové
knihy jsou už jen vzpomínkou na špatné centrální řízení socialistického
plánovaného hospodářství. Nepamatuji, že by v posledních letech nastal v knihkupectví
Marie Bedrníčkové zvýšený zájem čtenářů o nějakou knihu. O výjimku se na jaře postarala
až kniha Jiřího Slavíčka.
Čtenářům
z kteréhokoliv jiného regionu nicneříkající název Kemp Žebrákov má ve Světlé příchuť senzace. Zvláště
když autor v úvodu publikace neuvádí – jak je v mnoha případech obvyklé –
že jde o podobnost čistě náhodnou. Ono by to ani nešlo, protože při psaní
evidentně vycházel z dobré znalosti prostředí a z vlastních
zkušeností. Některé podrobnosti jsou až zarážející, jiné jsou naopak takzvanou
básnickou licencí, kdy se autor nedrží reality, ale nakládá s ní dle svého
uvážení. Takže v případě této knihy o literární fikci jde i nejde
současně.
Středostavovská
holandská rodina sestávající z Pera, zaměstnance jedné utrechtské
pojišťovny, jeho manželky Lisy a kluků – dvojčat Bora a Sora, se s obavami
vydává na čtyřtýdenní dovolenou do Česka, pro ně neznámé země bývalého
východního bloku, kde mají na selském gruntě strávit měsíční dovolenou, kterou
si zajistili přes cestovní kancelář. Jejich počáteční obavy se rychle
rozplývají, když na Vysočině v malé vesničce Žebrákov nedaleko Světlé nad
Sázavou nacházejí příjemný malý kemp na statku, kde je přivítá sedlák Franta
Stuchlík a jeho žena Květa. Nastávají situace úsměvné i vážné, které autora
usvědčují z velice dobré znalosti místních reálií, které si jen tu a tam
dotvořil… Nedaleký mlýn například představuje jako Hanyšův a jeho majitele jako
Adriána Bradáče, majitele deseti butiků s textilem.
Knihu
vydalo pražské Nakladatelství ISLA – Ing. Michal Slavíček.
Žádné komentáře:
Okomentovat